INSPIRACE PRO PRÁCI S MLÁDEŽI NEJENOM ZE ZAHRANIČÍ

Napsal uživatel Administrator Pondělí, 25 Říjen 2010 05:19

INSPIRACE PRO PRÁCI S MLÁDEŽI NEJENOM ZE ZAHRANIČÍ
V minulém čísle Chovatelského magazínu jsme několikrát mohli číst o Soutěži chovatelské dovednosti mladých. Zmínka o soutěži  byla i v čísle 1/2008 v Reportáži u chovatele. To mluví o významu SCHDM samo za sebe, přesto bych se o ní ráda zmínila trochu více a nejenom o ní.
První národní kolo této soutěže proběhlo již v roce 1968 a v současné době se národního kola zúčastňuje kolem 150 dětí asi z 30 okresů. V posledních třech letech se jedná dokonce o mezinárodní soutěž, protože se jí pravidelně zúčastňují slovenští vítězové a vítězové našeho národního kola se zúčastňují slovenské obdoby této soutěže. Mladí chovatelé soutěží v odbornostech chovu králíků, drůbeže, holubů, okrasného ptactva, akvarijních rybek, terarijních živočichů, ušlechtilých koček, psů, kožešinových zvířat, drobných hlodavců, ovcí a koz. I já jsem touto soutěží prošla a nějaký čas vedla také chovatelský kroužek, proto mohu tuto problematiku vidět z obou stran pohledu.
Jak se v prvním čísle zmiňuje Petr Gajda, sám nedávný účastník soutěže, vychovává tato soutěž chovatelské odborníky, kteří získávají přehled nejenom o dané problematice chovu, ale i v mnoha dalších problematikách s ní spojené. Uzavírají se však zde také mnohá přátelství, která přetrvávají i do dospělého věku. Vzájemné soutěžení je motivační pro získávání dalších znalostí, které soutěžící uplatní při všech částech soutěže – testy, poznávání plemen, ústní pohovor a písemná práce, ale i ve vlastním chovu nebo při jiném studiu. Ústní pohovor naučí soutěžící nebát se zkoušení a umět mluvit nejenom o naučených znalostech, ale i o zkušenostech z vlastního chovu a učí umět si obhájit vlastní názor, což všichni využijí nejenom ve škole, ale i v dalším životě. Nejnáročnější a také nejčastěji diskutovanou částí soutěže je písemná práce o vlastním chovu, která pro svoji náročnost část dětí od soutěže zřejmě i odrazuje. Přesto ale plně souhlasím s tím, aby tato část soutěže zůstala zachována. Písemná práce vede soutěžící k pečlivé a pozorné celoroční práci ve svém chovu, k zamyšlení nad problémy či úspěchy v chovu a pomocí studia literatury či rad a zkušeností ostatních, také k hledání cesty pro další zlepšení vlastní chovatelské práce. A zkušenosti s psaním této práce jsou pak velmi prospěšné i při zpracovávání školních prací na různých stupních škol, až po ty nejvyšší.
Význam soutěže je tedy mnohem větší, než jenom výchova chovatelských odborníků, přináší také všestranný rozvoj a vzdělání mládeži a kromě jiného také účelné využití volného času. Proto také účast na těchto soutěžích ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy školám doporučuje. Její význam pro drobnochovatelství potvrzuje v současné době řada posuzovatelů a funkcionářů, kteří touto soutěží prošli a jejich seznam by byl velmi dlouhý.
Ale přináší nám tato soutěž všechno, co bychom při výchově chovatelské mládeže potřebovali? I tato soutěž se v průběhu času vyvíjela a její podmínky se měnily a zdokonalovaly do její současné podoby, která velmi dobře plní svoji úlohu – výchovu nových odborníků. Nezapomínáme ale i na ostatní mládež? V době, kdy jsem sama soutěžila, jsem viděla, že někteří další členové kroužku ztráceli motivaci, když viděli, že se nedostanou do národního kola, protože z okresu může jet v jedné odbornosti a jedné věkové kategorii jenom jeden soutěžící. Byli jsme proto také jedni z těch, kdo žádali, aby v případě vítěze mohl příští rok ze stejného okresu jet ještě jeden soutěžící, což v dnešní době již platí. Ale jak jsem se později sama přesvědčila coby vedoucí, ne každé dítě je studijní typ a soutěž vědomostního zaměření není pro takové děti zrovna nejzajímavější, přesto z nich mohou být velmi dobří a úspěšní chovatelé. A co děláme pro výchovu těchto dětí? Nezapomínáme tak trochu na ně? Osobně si myslím, že vyhodnocení jenom nejlepšího zvířete mladého chovatele na výstavě není dostatečné, protože kvalitní zvířata mají často děti chovatelů, kde ovšem péče rodičů o chov může být výrazně větší, než péče samotného dítěte. Také soutěže na výstavách, s kterými se občas můžeme setkat, jsou většinou zaměřeny jenom na vědomostní dovednosti. Pro děti z chovatelských kroužků se většinou jedná o primitivní otázky, pro začínající chovatele jsou tyto otázky ale poměrně obtížné.
Stížnosti o stárnoucí chovatelské základně přicházejí zvláště z organizací, kde se s mládeží nepracuje. Podobné problémy mají však i v zahraničí v zemědělství, kde na rozdíl od nás jsou převážně malé soukromé farmy a kde se tedy jedná o vážné hospodářské problémy. Když farmářské organizace viděly závažnost situace, začaly intenzivně pracovat s mládeží a založily kluby mladých chovatelů. V těchto klubech se mladí chovatelé nejenom sdružují, ale zúčastňují se odborných přednášek i kulturních akcí, které si sami také organizují, připravují samostatné expozice při výstavách nebo i samostatné mládežnické výstavy. Měla jsem možnost zúčastnit se dvou mládežnických výstav v zahraničí a bylo zde vidět, že tato práce přináší své ovoce. Sami naši chovatelé říkali, že takovou koncentraci dětí na jednom místě ještě neviděli. A velké množství mladých lidí, kteří již soutěžili v kategorii dospělých, ale kromě toho vykonávali i různé činnosti v průběhu organizace výstavy ukazovalo na to, že tito mladí chovatelé zde zůstávají aktivními členy i v dospělosti. Při sledování těchto výstav mě zaujalo několik věcí, o kterých bych se chtěla zmínit více.
První, co upoutalo mojí pozornost bylo, že v zahraničí se pracuje již s dětmi od čtyř let. To mi připomnělo, jak jsem sama chtěla chodit do chovatelského kroužku již v mladším věku, ale ten přijímal děti až od deseti let, právě proto, že bylo zvykem zaměřovat činnost kroužku na vědomostní dovednosti a mladší děti ještě takovéto práce nejsou plně schopny. Když jsem potom sama jako vedoucí dělala ve škole nábor, přihlásilo se mi nejvíce právě prvňáčků, kteří ještě neuměli ani písmenka. V zahraničí dobře pochopili, že je třeba podchytit zájem mladých o zvířata již v ranném dětství, na což my možná často zapomínáme.
Druhou věcí, které jsem si všimla, byly dětmi vlastnoručně vyrobené tabulky pro jejich zvířata, které podávaly návštěvníkům informace o vystaveném zvířeti. Z toho bychom si určitě mohli vzít inspiraci a mladí chovatelé by mohli soutěžit o nejlepší prezentaci svého chovu, která by měla být nejenom pěkně provedená, ale splňovat i hlavní účel – představení chovu mladého chovatele. Jistě by takovéto tabulky více zaujaly nové mladé chovatele, než jenom malý lísteček upozorňující, že tato zvířata patří mladému chovateli. Podobná soutěž by tedy plnila hned dvě úlohy – zapojila všechny vystavující mladé chovatele do soutěže a zároveň prezentovala jejich chovy u návštěvníků, včetně dětí. Zapojit se mohou ale také děti z okolí, které zde samy nic nevystavují a představení jejich chovu by mohlo být umístěno na nějaké nástěnce. Ony samy by se dozvěděly o tom, že u nich je chovatelská organizace, která s mládeží pracuje a místní chovatelé by získali informace o dětech chovající zvířata, jejichž zájem by mohli dále rozvíjet.
Třetí věc, která mě zaujala, že při dětských soutěžích na těchto výstavách nejde o nejkrásnější zvíře mladého chovatele, ale o chovatelské dovednosti a sehranost mladého chovatele s jeho zvířetem. Bylo skvělé pozorovat desetileté děti, jak samy připravují svá zvířata před výstavou, ač třeba ne úplně dokonale, případně jak už pomáhají s přípravou mladším soutěžícím a jenom přihlížející pyšné rodiče, či prarodiče. Na druhou stranu jsme zde mohli vidět i stejně staré děti, které rodiče k přípravě ale nepustili a nechali děti se jenom dívat. Co myslíte, koho chovatelství v budoucnosti bude více bavit a kdo bude pro další život lépe připravený? Ve vlastním výstavním kole pak dospělí i ostatní děti pečlivě sledovali předvádění jednotlivých soutěžících a co nás také zaujalo, byl velký zájem dětí o předvádění dospělých a na řečnické tribuně, odkud by u nás děti byly vyháněny, zde měly naopak připravené lavice, aby mohly lépe sledovat celé klání v kategorii dospělých. Zajímavé bylo také pozorovat soutěž dětí v běhu s teletem. U nás by takováto soutěž zřejmě neprošla z důvodu ochrany zvířat, byly zde však vidět i dvojice, kdy telátko se rozběhlo na povel svého majitele a společně tvořili stejně sehranou dvojici, jako kdyby se jednalo o předvádění koně. Předvádění vlastního zvířete podobným stylem nelze uplatnit ve všech našich odbornostech, ale co třeba připravit pro vystavující mladé chovatele nebo děti z okolí soutěž v předvedení vlastního zvířete pro focení – naučit zvíře zaujímat na pokyn správný výstavní postoj?
Další možností, jak děti přilákat k chovatelství, je zapojení do různých soutěží při výstavách, které ale budou nejenom vědomostní, ale i praktické a dovednostní a každé dítě bude oceněno malým dárečkem podle množství splněných úkolů (získaných bodů) odpovídajícím jeho věku (třeba tři až čtyři kategorie – předškolní děti, mladší školní, starší školní a nad 15 let nebo u starších dětí kategorie začínající mladý chovatel, mladší a starší chovatelská kategorie). Kromě vědomostních úkolů je možné připravit úkoly navazující na vlastní výstavu – např. najít informace týkající se způsobu oceňování – kolik je třeba pozic na oceňovacím lístku, za co byla na výstavě zvířata vyloučena, jaká česká plemena jsou na výstavě vystavena, případně vyhledat informace z popisů plemen, které se na některých výstavách používají. Pokud je možnost, aby se při výstavě této soutěži někdo věnoval, bylo by vhodné připravit i dovedností část soutěže – poznat třeba pohlaví u králíka, čímž musí prokázat zručnost v manipulaci s ním, spočítat letky u drůbeže, drápy u morčete atd., vyplnit rodokmen, starší a zkušenější soutěžící mohou na zvířeti hledat nepřípustné vady, předškolní děti mohou například přiřadit a pojmenovat k fotkám zvířat fotografie krmení nebo přímo krmiva, kterým se konkrétní zvíře živí, nakreslit nejzajímavější zvíře výstavy atd. Námětů by bylo jistě mnoho a hlavním cílem by zde nemělo být zkoušení, ale nabídnout dětem zajímavým způsobem získání nových vědomostí. Nejvhodnější by samozřejmě byla takováto soutěž při výstavě, ne vždy však při výstavách má pořádající organizace prostor se věnovat ještě něčemu jinému. Zde by potom bylo vhodné, zvláště na větších výstavách, domluvit se s okresní, popř. při národních a velkých výstavách s ústřední komisí pro práci s mládeží, ale třeba také s některými vedoucími nebo se staršími mladými chovateli. Vedoucí chovatelského kroužku mají však také možnost podobnou soutěž připravit třeba při návštěvě kroužku nějaké výstavy v okolí. Taková soutěž může také proběhnout kupříkladu při dětském dni nebo u příležitosti vánoční besídky, kdy děti mohou třeba plnit úkoly ze všech odborností v tzv. soutěži chovatelské všestrannosti bez ohledu na to, které odbornosti se případně sami věnují. Uplatnění může najít také na chovatelských táborech, které se v naší zemi v posledních letech začaly pořádat. Příležitostí a způsobů provedení je jistě nespočet.
Na závěr bych ještě chtěla zmínit jednu z možností, jak zaujmout nové mladé chovatele. Při výstavách, kde zvířata jsou na místě již ve všední den, bývá někde zvykem pozvat k návštěvě místní školní třídy, ať již k samostatnému prohlédnutí nebo na prohlídku s odborným výkladem. Při takovémto výkladu se děti mohou upozornit, že na závěr bude kratičký test z toho, co bude v průběhu výkladu řečeno a ten, kdo nejlépe zodpoví závěrečné otázky, bude odměněn malou drobností. To jistě přiláká jejich pozornost, aby výklad sledovali mnohem pečlivěji. Podobnou akci lze připravit i o víkendových dnech, kdy se třeba dopředu vyhlásí, že prohlídka s výkladem pro děti bude prováděna v určitý čas. Při velkých hospodářských výstavách jsou pořádány také expozice drobného zvířectva, ale nikde zde není jediná zmínka o činnosti Českého svazu chovatelů ani o její práci s mládeži, což si myslím, že je velká škoda, protože tyto výstavy jsou hojně navštěvovány z řad širokou laickou veřejností, kterou by tato činnost mohla zaujmout.
Zmínila jsem zde jen několik návrhů, jak zpestřit práci s mládeží. Budeme rádi, když nám napíšete, pokud některý z těchto nápadů použijete, jak se Vám osvědčil, stejně tak když nám napíšete další náměty pro práci s mládeží, ať již ty, které u Vás používáte nebo o kterých si myslíte, že by mohly děti zaujmout.
MARIE ONDRÁKOVÁ