Smutná ovčí pohádka

Napsal uživatel Administrator Pondělí, 15 Listopad 2010 19:25

Normal 0 21 MicrosoftInternetExplorer4 /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";}

Smutná ovčí pohádka

V malebném údolí Kutné Hory žil sedlák a selka, kteří se jednou rozhodli, že budou mít ovečky. Koupili si hned dvě, ovečku a beránka romanovského plemene. Sedlák a selka se o ovečky dobře starali a každý rok se jim narodila malá jehňátka. A protože chovali silnou lásku ke zvířátkům, tak si vždy jehňátka nechávali. Beránky na podzim museli prodat na aukčním trhu a koupili si vždy nového nepříbuzného, aby jim chov nedegeneroval. Po několika letech bylo v jejich stádě čtyřicet chovných oveček a 2 berani.

A odtud se příběh odehrává. Jedna ovečka a beránek ze stáda se rozhodli mít malá jehňátka. Po několika dnech ovečka začínala cítit, že se jejich snažení asi vyplnilo. Zjistila, že bude asi maminkou a beránek tatínkem. Jenomže sedlák přišel na to, že oveček už má mnoho a přes zimu by neměly co jíst, a tak se rozhodl několik jich prodat. Tak se naše ovečka i se svou sestrou, která taky čekala miminka, dostala z Kutné Hory až na Moravu, kousek od města Kroměříž, k novému chovateli. Ten z nich byl moc nadšen, ale naše maminka ovečka byla smutná a stýskalo se jí po beránkovi. Po několika dnech se její hluboký stesk zmírnil, i když si řekla, že na svého beránka nikdy nezapomene. A tak plynul den za dnem, až ovečka začínala být neklidná a zjistila, že její miminka budou chtít asi ven, a tak porodila dvě malinká jehňátka - Berušku a Kopýtka. Miminka dělala ovečce jen samou radost a byla s nimi moc šťastná. Když jehňátka měla dva týdny, maminka onemocněla a nechtěla ani jíst. Chovatel to zpozoroval a zavolal místního doktora. Ten ji prohlédl a řekl, že má podezření na nějakou nemoc. Dal jí léky, aby jí bylo líp, a řekl, že to bude dobré. Chovatel ale raději Kopýtka a Berušku dal od maminky kousek vedle, aby ovečka měla klid se vyléčit. Musel je krmit každé tři hodiny kozím a ředěným kravským mlékem ze sklenice pro miminka. Na druhý den, když chovatel přišel do stáje, kde byla nemocná maminka sama v kotci, nevěřil vlastním očím. Mamince ovečce bylo mnohem hůř. Okamžitě zavolal znovu lékaře a ten ji znovu vyšetřil. Řekl:,,Ovečku už nejde zachránit.“ A dal jí injekci, aby se už netrápila. Ovečka měla zánět mozkových blan a opravdu jí nešlo už pomoci. Kopýtkovi a Berušce musel chovatel dělat maminku celou dobu, kdy byli miminka. Nakonec Kopýtko a Beruška vyrostli v dospělé členy stáda. A stali se největšími chovatelovými mazlíčky. V životě je moc krásných věcí, ale ač nechceme, musíme akceptovat i ty, které zaplňují černé stránky našeho života.

JIŘÍ ČERVENKA