Chovatelská tradice v Bohdalově pokračuje

Aktualizováno Úterý, 01 Říjen 2013 03:14 Napsal uživatel Iveta Prombergerová Úterý, 01 Říjen 2013 03:14

Není pochyb o tom, že slova jako chovatelství a Bohdalov patří neodmyslitelně k sobě. Místní organizace chovatelů má svoji tradici sahající hluboko do minulosti, kterou se může pochlubit jen málokterá zájmová skupina. Jistě by to nebylo možné, kdyby se chovatelé intenzivně nevěnovali výchově a formaci mládeže. Předávání vědomostí, zkušeností, zážitků, a zkrátka celé té tradice chovatelství a vztahu ke zvířatům, zajišťuje chovatelský kroužek.

Kroužek mladých chovatelů funguje v naší chovatelské organizaci s přestávkami prakticky od jejího založení. Ve vedení kroužku se osvědčily osobnosti jako jednatel organizace Pavel Promberger nebo ing. Marie Ondráková Ph.D.
V posledních letech funguje kroužek jako zájmový útvar na ZŠ a MŠ Bohdalov, což celý chovatelský kolektiv zviditelňuje a zatraktivňuje pro veřejnost. Děti to nemají do učebny daleko, setkají se zde se stálými kamarády, tvoří si svůj kolektiv. Ten čítal vloni na 20 dětí, které chodily do 2. až 8. třídy. Musím s potěšením zmínit, že k nám chodí i dva chlapci, kteří pravidelně dojíždí do školy ve Žďáře nad Sázavou; tímto padá další ohraničení kolektivu. Není tedy vůbec pravda, že když rodiče svoji ratolest přihlásí do zájmového kroužku, bude se setkávat pořád jen se stejnými lidmi, ale naopak má možnost poznat lidi nové, naučit se novým věcem, rozvíjet mezilidské vztahy a celou svoji osobnost.
Na přípravu a vedení programu kroužku jsme celkem dva – David Chalupa a já. Oba jsme odchovanci kroužku z doby, kdy ho vedla ing. Iveta Prombergerová Ph.D., a víme tedy, jak má program vypadat. Oba jsme praktičtí chovatelé a úspěšní účastníci několika ročníků Soutěže chovatelské dovednosti mládeže a svými znalostmi (aspoň doufám) pokrýváme tužby dětí. Jedno z pravidel která jsme zavedli je zvyk, že se dětí nejprve sami ptáme, o čem a o jakých zvířatech by se rády něco dozvěděly. Nemá podle nás cenu nutit dětem něco, co nechtějí. Jak to ale udělat, aby chtěly? Motivační část tvoří exkurze, praktické věci jako příprava krmiva a manipulace se zvířaty; občas máme i droboučké sladké odměny. Chceme také dbát na to, aby se děti zvířat nebály a tak jsme už přímo na schůzce kroužku měli králíky, holuby, papoušky, rybičky a prakticky všechno co projde dveřmi (mimo ovečky, kozy a telátka). Účastníci si mohou přírodu osahat i v klidu a teple třídy. Výuce napomáhají odborné publikace i internet. Základ a těžiště všeho však pořád tvoří výklad a sešity. Často připomínám, že internet nikoho nespasí; počítač se zničí, kdežto knihy a to, co má člověk v hlavě, zůstane. Občas přijdou na řadu i nějaké ty hry, protože ani vedoucí to už občas nebaví J.
Koho to ale baví (alespoň doufám), jsou děti. Musím říci, že je mezi nimi spousta nadšených přírodovědců a několik nadějných chovatelů, kteří mají svá vlastní zvířata a starají se o ně úplně sami. Skvělý start, nemyslíte?

Jiří Boháček